adygine mountainhazards Geomin - vrtání studní
 

PRŮBĚH PRACÍ 2007-2008


Realizované výzkumné práce

Práce na novém projektu byly zahájeny v roce 2007. Každá terénní sezóna je rozdělena na dvě části. V první jsou realizovány práce na modelových lokalitách v oblasti Kyrgyzského hřbetu a na výzkumné stanici Adygine. Druhá část terénní sezóny je věnována základnímu výzkumu jezer ve vzdálenějších oblastech Kyrgyzstánu (viz mapka).

Mapa prací v roce 2007 a 2008.
 

Práce provedené v roce 2007

V roce 2007 byla realizována první část projektu. Práce probíhaly jak na dvou modelových územích, tak v oblasti zatím nestudované (Talaský hřbet).

Splněny byly tyto úkoly dané projektem pro rok 2007:


Práce na modelových lokalitách

V tomto roce byly zahájeny práce na dvou modelových lokalitách určených k dlouhodobému monitoringu a zpracování analýzy rizik s návrhem opatření.

 
Údolí Ala-Arča
Údolí tvoří centrum stejnojmenného národního parku, který leží přibližně 40 km jižně od hlavního města Biškeku. Národního park je oblíbeným cílem obyvatel Biškeku a je prakticky povinnou zastávkou všech zahraničních exkurzí. Centrum parku je dobře přístupné po asfaltové silnici přímo z hlavního města a dobře dostupná údolí lákají k procházkám, blízké okolí řek k odpoledním piknikům.

Území centrální části parku je však ohrožováno několika typy přírodních rizik. Nejčastější jsou selové proudy vznikající ve vrcholových partiích v důsledku prudkých letních přívalových dešťů nebo průvalů jezer. V minulosti došlo v oblasti k několika průvalům jezer, z nichž některé napáchaly velké škody. V rámci parku jsou dlouhodobě studovány tři klíčové lokality. Čelo ledovce A-Saj, východně od hlavního údolí, končí periodicky zaplavovanou depresí, která se v případě ucpání odtokových kanálů rychle naplní vodou a dochází k průvalu, který se díky úzkému kaňonovitému údolí a množství materiálu rychle mění v selový proud dosahující pravidelně hlavního údolí. Od roku 1962 zde došlo již ke dvanácti průvalům.

Druhou lokalitou je ledovcový komplex Adygine, západně od hlavního údolí. Na této lokalitě dochází k velmi rychlému ústupu ledovce. Již dříve zde byla evidována dvě jezera, z nichž jedno je pokládáno za dlouhodobě nebezpečné. V současné době se před ustupujícím ledovcem tvoří několik dalších jezer.

Třetí lokalitou v oblasti je moréna ledovce Testor, v níž leží několik morénových a termokrasových jezer. K průvalům se zaznamenanými škodami došlo v letech 1953, 1968 a 1988.

Vzhledem k zvyšujícímu se počtu návštěvníků parku a plánům rozvoje infrastruktury lze oprávněně předpokládat, že při dalším průvalu budou škody vyšší než dříve. Z uvedených důvodů je oblast nutné dlouhodobě monitorovat a detailně studovat. V rámci projektu je prováděn detailní geomorfologický a hydrologický průzkum nejohroženějších údolí. Ten povede ke zpracování map rizik, na kterých budou vymezeny zóny podle stupně ohrožení. Mapy budou sloužit k omezení pohybu návštěvníků v nejohroženějších zónách a k pánování infrastruktury, s jejíž budováním se v budoucnou počítá.
 
 
V roce 2007 byla v komplexu údolí Ala-Arča započata instalace souborů monitorovacích přístrojů. Pokusně byla na moréně ledovce Adygine instalována automatická meteorologická stanice a na řece Ala-Arča tlakové čidlo, které je schopné zaznamenat prudké zvýšení hladiny řeky a vyslat varovný signál odpovědným osobám.

Topograficky byla zaměřena spodní část údolí Ak-Saj. Podélné a příčné profily budou sloužit k vypracování podrobných map se znázorněním průběhu přívalového proudu.

Detailní práce proběhly na lokalitě Adygine. Jako základ dlouhodobého sledování bylo provedeno zaměření okraje ledovce, zaměření a batymetrie nově vznikajících jezer a jezera Adygine spodní a zaměření profilů s pevnými body na tělese ledovce.


 
Jezero Koltor
Jezero Koltor představuje typ jezera hrazeného starou morénou a sesuvem. Leží v nadmořské výšce 2715 m a jeho aktuální objem je 1 830 000 m³. Jezero má podzemní odtok, ale v případě maximálního naplnění se začíná přelévat přes nejnižší místo koruny hráze. Na vnější straně hráze se vytvořila dlouhá erozní rýha, která se může během přelivů aktivizovat a prohlubovat. Při narušení hráze touto rýhou nebo změně režimu podzemních kanálů může dojít k průvalu, který by měl vzhledem k objemu vody a spádu údolí pod jezerem katastrofický průběh.

Oprávněně lze předpokládat, že vlivem klimatických změn bude docházet k tání pohřbeného ledu v moréně i na ledovci a k zvýšené frekvenci prudkých dešťů a vzniku selových proudů. Spodní část údolí Koltor a údolí Kegety, do něhož ústí, je poměrně hustě osídlená. V níže položených partiích a při ústí údolí do Čujské kotliny leží stálá sídla.

Bezprostřední okolí řeky je využíváno jako tábořiště. Podél řeky vede nezpevněná pozemní komunikace, která řeku na několika místech překonává přes mosty. Podíl řeky je natažen i nadzemní potrubní vodovod. Celá tato infrastruktura je vodním přívalem ohrožena. Záplavy by postihly i přilehlou část Čujské kotliny, která je hustě osídlená a intenzivně obdělávaná.
Jezero Koltor je dlouhodobě sledováno a existuje o něm řada zpráv zpracovaných v průběhu 40 let, mapy a fotodokumentace.

Monitoring jezera patří vzhledem k vzrůstající nebezpečnosti k prioritám MČS. Jezero je v průběhu projektu monitorováno a probíhají na něm výzkumné práce v několika odvětvích. Také zde bude výsledkem projektu studie vývoje jezerní pánve a hráze a mapa rizik. 
 

V roce 2007 pokračoval výzkum, který navazoval na práce minulého projektu. Kromě dokumentace změn na hrázi bylo provedeno geodetické zaměření přetoku a erozní rýhy an hrázi. To bude sloužit k vypracování plánů technických úprav hráze a strže.

 
Výzkum jezer v Talaské oblasti
K novým výzkumům bylo v roce 2007 vybráno údolí Čerkanak na území Talaského hřbetu v západní části Kyrgyzstánu. V horních částech bočních údolí ústících do údolí Čerkanak je položeno několik jezer, která jsou pokládána za nebezpečná a u dvou z nich došlo před lety k průvalu. Za nejnebezpečnější jezero v údolí je pokládáno jezero Džalpaktor 1. V roce 1993 zde došlo ke katastrofickému průvalu, který do údolí řeky Čerkanak přinesl asi 1 mil. m3 selového materiálu a vesnicí Ak-Saj na dolním toku prošla silná povodeň. Další, méně silný průval proběhl v roce 1997.

V posledních letech nebyl vývoj jezer sledován a protože byly v dolní části údolí byly vybudovány rezervoáry vody a zavlažovací kanály, panuje obava z možného průvalu.
Od posledního průvalu jezera Džalpaktor 1 došlo ještě k několika dalším, které ovšem neměly katastrofické následky, protože o jejich existenci věděli pouze místní pastevci. K jedné průtrži došlo v roce 1999, další byla zaznamenána v roce 2003. V době naší návštěvy jezera byla jeho pánev prakticky suchá (27. 8. 2007). V morénové hrázi jsou patrné stopy po posledním protržení jezera, které proběhlo podzemní cestou. Vzhledem k periodicitě protrhávání hráze a k blízkosti osídlení by bylo vhodné sledovat jezero častěji a v případě jeho naplnění na úroveň, která se blíží maximálnímu stavu, včasným varováním ochránit v dolině žijící obyvatelstvo.

Jezero Džaplaktor 2, ležící v údolí paralelním s předchozím. V době našeho sledování bylo jezero na úrovni malého naplnění, pravděpodobně došlo k jeho postupnému vyprázdnění podzemní cestou. K vyprázdnění původního jezera došlo zřejmě v nedávné době, protože bylo možno sledovat projevy abrazní činnosti akumulované vody. Podle těchto stop byla zrekonstruována původní břehová linie jezera před jeho vyprázdněním. Rozdíl mezi rekonstruovanou a současnou vodní hladinou (3777 m) činí 9 m.
 
Zjištěné parametry jezera Džalpaktor 2:

původní jezero plocha 1,32 ha
obvod 457 m
délka 166 m
šířka 109 m
relikt jezera plocha 1580 m2
objem 880 m3
max. hloubka 1,5 m
střední hloubka 1,56 m
délka 60 m
šířka 33 m


Vzhledem k nedávnému vyprázdnění jezera podzemní cestou je zapotřebí i toto jezero nadále sledovat. Kanály, kterými dochází k vyprázdnění jezera mohou být nestabilní a další vyprázdnění jezera může být mnohem rychlejší, o větším průtoku, který může vyvolat pohyby selového materiálu do údolí řeky Čerkanak.


 
Jezero Čerkanak 
nachází se v závěru údolí a je ze všech jezer v údolí největší. Jedná se o proglaciální jezero, kdy čelo ledovce končí přímo v jezeře, jezero je hrazeno moréno-ledovcovým komplexem. Na části hráze přiléhající k jezeru se vyvinulo menší termokrasové jezero, které soudě podle abrazních stop na březích mělo původně větší plochu a jednalo se zřejmě o záliv velkého jezera. Rozdíl mezi současnou hladinou termokrasového jezera a nejvyšší zachovanou stopou je 1,5 m. Podzemním kanálem se vstupem velkých rozměrů (jeskyně cca 1,5 m vysoká a široká asi 5 m) došlo pravděpodobně na počátku léta 2007 k vyprázdnění tohoto termokrasového jezera a možná i části velkého jezera.

V rámci terénních prací bylo provedeno batymetrické mapování jezera Čerkanak, dále bylo provedeno polohové mapování vyprázdněného termokrasového komplexu. Na základě batymetrické mapy by určeny následující morfometrické parametry:
 
plocha 6,69 ha
objem 603 tis. m3
max. hloubka 18,1 m
střední hloubka 9,01 m
obvod 1024 m
délka 345 m
šířka 239 m


Jezero Čerkanak je z části hrazené skalním prahem, takže nebylo v minulosti pokládáno za zvláště nebezpečné. Skalní práh je však překryt morénou a není známo, jestli a v jaké formě pod ní pokračuje. V tomto roce však došlo k průvalu přes nově otevřený podzemní kanál. Je tedy zřejmé, že skalní podklad není pod morénovými sedimenty souvislý. Navíc byl přerušen dosavadní kanál vedoucí po skalním podkladu a voda odtéká jinými podzemními cestami. To vše svědčí o aktivizaci procesů v moréně a velmi dynamickém vývoji jezera i moréno-ledovcového komplexu. Jezero je relativně velké a vzhledem k čelu ledovce, který končí přímo v jezeře je jisté, že se bude v následujícím období zvětšovat. Objem vody přes 600 tisíc m3 by při půrvalu napáchal v údolí značné škody. Z uvedených důvodů je nutné věnovat jezeru Čerkanak zvýšenou pozornost, provádět v následujících letech pravidelná sledování a připravit rizikový plán pro případ průvalu. Je nutné zhodnotit i možnost provedení technických prací, kterými by se snížila úroveň hladiny v jezeře vybudováním umělého regulovaného přetoku.
 
 

Práce provedené v roce 2008

V roce 2008 práce pokračovaly jinak na obou modelových lokalitách, jednak na jezerech v Issykkulské oblasti na východě Kyrgyzstánu. Jedním z hlavních úkolů byla stavba výzkumné stanice Adygine.

Práce na modelových lokalitách

 
Práce na modelové lokalitě „Jezero Koltor“
Stěžejní náplní prací byla v roce 2008 geofyzikální měření. Ta byla realizována dvěma skupinami, českou firmou G impuls Praha spol. s. r. o. a kyrgyzsku firmou Geopribor. G impuls provedl geoelektrická měření metodou multikabelu, doplněnou metodami DEMP a spontánní polarizace. Geopribor se zaměřil na metodu VES a seismická měření. Měření byla provedena na zhruba stejných profilech jako před třemi lety, aby bylo možné vysledovat změny v hrázi. Tyto profily byly doplněny podélným profilem přes korunu hráze a dále podél erozní rýhy na její vnější straně.

Kromě uvedených prací byla na blízkém hřebeni v nadmořské výšce 3070 m instalována kompletní meteorologická stanice a na dno v blízkosti hráze tlakové čidlo s dataloggerem měřící úrovně hladiny.

 
Práce na modelové „Údolí Ala-Arča“
Geodetické práce byly zaměřené na doměření horní části údolí Ak-Saj a začátek měřických prací v údolí Adygine.

Také na této lokalitě probíhaly geofyzikální přáce. Byl proveden obdobný komplex geofyzkálních měření, jako na hrázi Koltoru. Profily byly vedeny přes hráz velkého jezera Adygine a hráz nově vznikajícího jezera pod okrajem ledovce. Záměrem bylo poznání struktury hráze a rozsahu skalního prahu a morénové části hráze. Předběžně bylo zjištěno, že část hrází tvoří moréna vyplněná ledem, což zvyšuje rizikovost obou jezer.

V oblasti byly instalovány dvě meteorologické stanice. Jedna, plně automatická, na úrovni ledovce v nadmořské výšce 3780 m (v současnosti nejvýše položená stanice v Kyrgyzstánu), druhá poloautomatická doplněná analogovým srážkoměrem a teploměry na úrovni jezera v sousedství budovy stanice. Byla stažena data z dataloggerů měřících úroveň hladiny vody a teplotu permafrostu. Byla zprovozněna větrná turbína. Dále byl geodeticky zaměřen okraj ledovce a rozsah nově vznikajících jezer pod jeho okrajem. Touto metodou byl zjištěn ústup ledovce o průměrně 10 m během jednoho roku.
 
 
Výzkum jezer v Issykkulské oblasti

Pro terénní výzkum v roce 2008 byla vybrána Issykkulská oblast na východě Kyrgyzstánu. Na území hřbetu Terskej Ala-Too se vyskytuje řada ledovcových jezer, z nichž některá byla již v minulosti zařazena do 1. a 2. kategorie nebezpečnosti.

 

Údolí Čong Kyzyl-Su
Pro základní výzkum bylo vybráno údolí Čong Kyzyl-Su, v jehož vrcholových partiích leží několik jezer, která byla pokládána za potenciálně nebezpečná a poslední zprávy o jejich stavu pocházely z přeletu vrtulníkem v roce 2002. Kromě toho v údolí v minulosti pracovala meteorologická a výzkumná stanice, která je v současné době obnovována Institutem vodnych problem. Je zde tedy předpoklad pro provádění následného monitoringu sledovaných objektů. Detailně byla prozkoumána jezera Kara-Batkak a Savator, u dalších tří byla provedena rekognoskace a posouzení stavu v souvislosti s ústupem ledovce. Bylo zjištěno, že u všech sledovaných jezer je odtok z nich v současné době stabilní a ústup ledovců je v této části hřbetu Terskej podstatně pomalejší, než v ostatních dosud zkoumaných oblastech Kyrgyzstánu.


Průval jezera Zyndan
Dne 24. 7. 2008 došlo k průvalu jezera v údolí Zyndan, keré leží na severních svazích hřbetu Terskej Ala-Too. Průval způsobil selový proud, který poškodil několik stavení, pastviny a strhl v úseku 300 m nezpevněnou silnici Do koryta v místě stržené silnice se zřítil automobil, ve kterém zemřeli tři lidé. Zahynulo několik kusů dobytka. Vodní příval v nižších částech údolí poškodil vodojemy a rozvody vody. V důsledku přerušení přívodu čerstvé vody do velkochovu ryb uhynulo 1 300 000 kusů plůdku pstruha duhového, připraveného k vypuštění do jezera Issyk-Kul.

Na žádost MČS se S. Jerochin a M. Černý zúčastnili dva dny po průvalu výjezdu na lokalitu, kde byla provedena rekognoskace a zhodnocení škod.

Během následující expedice do Issykkulské oblasti byl program upraven tak, aby bylo možné lokalitu znovu navštívit a provést dokumentaci průvalu. Ve vrcholové části údolí v nadmořské výšce 3800 m bylo nalezeno jezero, z něhož se voda vylila. Bylo geodeticky zaměřeno několik profilů korytem řeky a původní břehová linie jezera. Po obdržení satelitních snímků údolí bude zpracována mapa průvalu. Z předběžných výsledků vyplývá, že se z jezera vylilo přibližně 470 000 m3 vody s průtokem cca 15 m3 v místě průvalu a až 70 m3 v místě selového proudu.

 

Jezero Petrova
Jako každoročně od roku 2005 byla věnována pozornost jezeru Petrova, které je největším ledovco-morénovým jezerem v Ťan-Šanu a patří dlouhodobě k rizikovým.

Byla provedena rekognoskace hráze, opakovaná batymetrie Modrého zálivu a nejhlubšího místa jezera a zaměření čela ledovce. Bylo zjištěno, že takzvaný Modrý záliv, který je hlavním rizikovým uzlem jezerního komplexu, zvětšil svoji ploch za poslední dva roky o 0,4 ha a hloubku o téměř 1,5 m. Ledovec ustoupil o přibližně 100 m. Byly zaznamenány změny na vnitřní straně hráze a v oblasti termokrasových jezer.

Výzkumná stanice Adygine
Během terénní sezóny 2008 byla na lokalitě Adygine vybudována stálá výzkumná a monitorovací základna. Stanici je věnována zvláštní stránka na tomto webu (STANICE ADYGINE) a speciální webové stránky na adrese www.adygine.com
 
 
mapa stránek | tisk stránky | edited by n.e.s.p.i.