je nejstarší a nachází se přímo pod úpravnou. V letech 1942 - 1955 sem bylo uloženo 370 000 m3 odpadů, které obsahují vysoký podíl prvků vzácných zemin, Th a těžkých kovů. V současné době je na povrchu odkališti uloženo bez jakéhokoliv zajištění množství hotového jemného REE - Th koncentrátu, který se po zastavení těžby nepodařilo uplatnit na trhu. Je evidentní, že takto složený koncentrát podléhá větrné erozi s negativním dopadem na okolní životní prostředí. Dalším rizikovým faktorem je erozí rozrušené čelo hráze odkaliště. Odpady jsou tu na mnoha místech obnaženy a za přispění atmosférických srážek a gravitace se "ochotně přesunují" do řeky Kiči-Kemin. Radiace na úpatí odkaliště dosahuje až 150 #MICROR/hod. Analýzy vzorků materiálu z odkaliště ukázaly velmi vysoké koncentrace Pb (maximum 9710 ppm), Zn (6240 ppm), Cu (1722 ppm), Mo (252 ppm), As (419 ppm) a Be (55 ppm). Zvýšené obsahy byly konstatovány také u Cd (15 ppm), W (158) a Y (314 ppm).
je vybudováno v bočním údolí na pravém břehu řeky Kiči-Kemin cca 2 km pod obcí Ak-Tjuz. Odkaliště bylo v činnosti v letech 1951 - 1972. Do roku 1964 objem uložených odpadů činil 1 050 000 m3. V prosinci 1964 došlo k protržení hráze a z odkaliště uniklo cca 680 000 m3 radioaktivních odpadů do údolí řeky Kiči-Kemin. K této ekologické katastrofě došlo vlivem kombinace technických (nedokonalé zajištění a nedostatečná údržba hráze) a nasčítaných přírodních faktorů (zemětřesení a velké atmosférické srážky). Podle údajů z literatury se vyvržené odpady valily údolím řeky až do vzdálenosti cca 40 km. Radioaktivní písky s obsahy těžkých kovů zaplavily mnoho domů v obcích Iljičevskoje, Džany-Džol, Kiči-Kemin, Boroldoj, Michajlovka a Enbek (poslední dvě jmenovaná sídla jsou na území Kazachstánu). Výška písečné laviny v postižených vesnicích byla až 60 cm. Nánosy byly postupně odklízeny na přechodná úložiště a zakryty ochranným pokryvem. Mnoho lokálních zbytků odpadů v údolí samozřejmě zůstalo. Např. j. od Ak-Tjuzu nedaleko odkaliště č. 2 zůstalo ležet několik tisíc m3 odpadů přímo na březích řeky a na přilehlé mezideponii, která pak již nebyla z neznámých příčin zlikvidována. Uvedená havárie před 40 lety předurčila současnou radiační a celkovou environmentální situaci podél údolí řeky Kiči-Kemin od Ak-Tjuzu až po hranice s Kazachstánem a pravděpodobně i dále.
je položeno v údolí na levém břehu řeky Kiči- Kemin cca 2 km j. od vesnice přímo pod odvaly hlušiny z ložiska Kutesaj. Uloženo je tu cca 800 000 m3 odpadů. Část kapacity je ještě volná. Na konci činnosti těžebně-úpravárenského kombinátu sem bylo převezeno přesně neurčené množství (několik set až tisíc m3) Th-REE koncentrátu (bez patřičného zajištění). Odkaliště bylo v činnosti v letech 1965 - 1978 a v roce 1979 bylo zakonzervováno, dochází tu však k větrné a vodní erozi ochranné vrstvy.
se nachází cca 8 km pod Ak-Tjuzem v pravostranném údolí, které ústí do Kiči-Keminu. Je v něm uloženo 2 500 000 m3 odpadů, které sem byly dopravovány produktovodem. Na mnoha místech trasy lze sledovat stopy po úniku přepravovaných radioaktivních odpadů V roce 2000 byla na odkališti provedena podrobná monitorovací studie, která charakterizovala rizikové faktory a navrhla jejich systematické řešení (spolupráce s Finskem).